Noc s Andersenem 2017
Noc s Andersenem 2017
NOC S ANDERSENEM
Jedná se o mezinárodní akci k podpoře dětského čtení pořádanou Klubem dětských knihoven SKIP ČR, kdy knihovny a školy otevřely i v noci své brány a pozvaly děti vybavené polštářky a spacáky na noční čtení pohádek, na které v dnešní uspěchané době není doma tolik času... Ta letošní Noc s Andersenem proběhla v 1695 místech celého světa. Kromě České republiky také např. na Slovensku, v Polsku, Dánsku, Řecku, Itálii, Novém Zélandě, Austrálii, USA, Kanadě, Portugalsku, Finsku, Švýcarsku, Rakousku, Velké Británii, Francii a Španělsku. Mezi organizátory se v průběhu let kromě knihoven zařadily také školy, skauti, hasiči, domy dětí, nemocnice, dětské domovy, muzea, divadla i zoo.
Také naše obecní knihovna ve Velkých Albrechticích se k této akci „Noc s Andersenem“ připojila. V pátek v 17.00 hodin jsme se my tři dospělí a jedna studentka spolu s 21 dětmi sešli v knihovně obecního úřadu. Nejdříve jsme se posadili do kruhu, a jak se sluší a patří, vzájemně se představili. Poté jsem já knihovnice dětem představila také pána, kvůli kterému jsme se vlastně vůbec sešli, a tím byl pan Hans Christian Andersen. Děti pozorně poslouchaly povídání o jeho životě, a představili jsme si také jeho knihu pohádek. Děti, vždy s jedním dospělým, sestavily čtyři družstva, mix malých, velkých, holek i kluků, a vyzkoušely si, jaké to je být takovým autorem pohádek-spisovatelem. Děti si vylosovaly 5 náhodných slov, a ty musely použít při tvorbě pohádky. Vzhledem ke krátkému času a věku některých dětiček, vznikly úžasné a zajímavé příběhy, kde děti zapojily svou úžasnou fantazii. Bylo by škoda nepodělit se o tyto příběhy s Vámi. Zbytek odpoledne jsme soutěžili, povídali si, promítali Andersenovu animovanou pohádku Malá mořská víla. Po večeři a umytí zoubků si děti zalezly do spacáků a začalo čtení z Knihy pohádek Hanse Christiana Andersena. Jedna pohádka za druhou postupně uspávala dětičky a poslední hemžení ustalo půl hodiny před půlnocí. Ráno byla pro děti velkým překvapením rozcvička venku před budovou obecního úřadu. Nejvíce však byli překvapení místní občané, kteří jeli kolem, a viděli v půl osmé ráno před obecním úřadem 23 cvičících postaviček. Plny energie si děti sbalili spacáky a karimatky, posnídaly, a následovalo předávání diplomů a malých odměn- sladkostí. Všechny děti musím moc pochválit, že byly tak hodné, plnily všechny 
úkoly a zapojily se do všech her a kvízů. Povídali jsme si, hráli hry, soutěžili a četli si pohádky. Myslím, že jsme si noc v knihovně všichni moc užili. A ani mobily a tablety nám nikomu nescházely.
Ráda bych touto cestou poděkovala ředitelce základní školy paní Eleně Kolarovské, mamince Adéle Magerové a studentce Adrianě Drastichové za to, že svůj volný čas nezištně investovaly do této akce.
„Dětská lež nemusí být vždycky vadou, může být také příznakem fantazie.“
Jan Werich
O smutném poníkovi/ Vaneska Blažková, Deniska Kašparovská, Daneček Langer, Markétka Vašková, Nikolka Svačinová
Žil byl jednou jeden malý poník a jmenoval se Blesk. Byl stále smutný, že je malý a nemá žádné kamarády. Jednoho dne se rozhodl, že půjde za skřítkem, aby mu poradil nějaké kouzlo, kterým by stal větším a měl hodně kamarádů. Skřítek mu poradil, aby šel kolem potoka, černého lesa a přes hluboké bažiny, tam prý dojde k vysokým skálám. V těch skalách najde otvor, který vede do pekla. Poník udělal vše, jak mu skřítek poradil. Když se plazil malým otvorem, po chvíli se dostal do jeskyně, kde žil Lucifer a další čerti. Blesk požádal Lucifera o nějaké to kouzlo, aby se stal velkým koněm. Lucifer mu přikázal splnit tři úkoly. První úkol byl zatopit pod kotlem, ve kterém byla smůla, druhým úkolem bylo natřít tou smůlou celou čertí jeskyni, a třetím úkolem bylo přivést do pekla hříšníka. Blesk všechny úkoly splnil a Lucifer ho proměnil ve velkého koně. Blesk byl šťastný, ale zjistil, že se tím malým otvorem ve skále nemůže dostat ven. Blesk tedy znovu poprosil Lucifera, aby ho proměnil zase v malého poníka. Lucifer mu vyhověl a Blesk byl moc šťastný, že je zase malý a může se dostat z pekla zpět na zem. A už nikdy nebyl smutný, že je malý poník.
Nalezený poklad / Dominik Kremzer, František Magera, Natálka Kuběnská, Maruška Magerová a Terezka Šímová
V jednom království žila krásná a chytrá víla jménem Amálka. Ta měla kamarádku veverku jménem Terka. Dlouho se neviděly, a tak se víla Amálka rozhodla veverku Terku navštívit. Cestou uviděla v dálce blýskavé světlo. Šla za tím světlem a na kopci uviděla hrad. Amálka se nebála a do hradu vstoupila. Po sto schodech vystoupala až do té nejvyšší komnaty, kde uviděla mapu a klíč k pokladu. Když se pořádně rozhlédla z hradní věže, uviděla jezero, které bylo zakresleno na mapě. Podle mapy byla na dně jezera jeskyně a v ní ukrytý poklad. Amálka požádala veverku Terku jestli by jí s tím pokladem vypomohla. Přišly k jezeru a kouzlem chtěly vodní hladinu odčarovat. Ale Víla si nemohla na kouzlo, které se naučila ve vílí škole, ani za nic vzpomenout. Chvíli to trvalo a nakonec si vzpomněla. Voda se z jezera vypařila a ony mohly vstoupit do jeskyně ukryté pod hladinou. Poklad byl objeven. Za peníze z pokladu koupila veverka Terka a Víla Amálka všem dětem v království koloběžky a hračky.
Trpaslíci / Radim Strojil, Barča Hrdličková, Lukáš Gilg, Verunka Langrová, Eliška Dostálová
Byl jednou jeden temný les, ve kterém žila zlá čarodějnice. Nosila dlouhé černé roztrhané šaty, na hlavě měla černý klobouk a na rameně černou kočku. Ve sklepě měla vězení a vněm šest zajatých trpaslíků. Ten první trpaslík měl sako, červenou čepici a rukavice a byl velice pracovitý. Druhý trpaslík byl kuchař, měl bílou čepici, bílé boty a bílou zástěru. Třetí trpaslík měl vojenskou vestu, černé kalhoty a velmi rád četl knihy. Čtvrtý trpaslík nosil modrou čepici, červené tričko, zelené montérky a byl zahradník. Pátý trpaslík měl na hlavě pyramidu z knih, dlouhé vousy z prasečích chlupů a nos dlouhý jako slon. Šestý trpaslík bylo ještě trpasličí miminko, pořád plakalo a pořád mělo hlad. Už dlouho měla čarodějnice trpaslíky pouze na úklid, vaření a péči o zahradu. Jednoho dne šla čarodějnice sbírat přísady do lektvarů a nakázala trpaslíkovi kuchaři, aby jí než se vrátí, uvařil dobrou polévku. Napadlo ho, že čarodějnici otráví a zachrání sebe i ostatní kamarády. Čarodějnice přišla z lesa unavená, snědla polévku a navždy usnula. Kuchař osvobodil ostatní trpaslíky a společně se vrátili do trpasličí vesnice.
O ztraceném prstenu / Martin Seman, David Svačina, David Drastich, Adélka Novotná, Radanka Laidolfová, Terezka Longinová
Byl jeden zámek a u něj byl rybník, ve kterém žil vodník a měl kouzelný prsten. Když s tím prstenem na prstu otočil, stal se neviditelným. Vodník byl velký mlsoun a tak se v noci proměnil v neviditelného, a chodil tajně do královské kuchyně jíst buchty. Jednou mlsal a mlsal, a prsten mu sklouzl z prstu do hrnce plného buchet. Svolal na pomoc zvířátka a poprosil je, aby mu ten prstem pomohly najít. Hledali všichni, veverka, zmije, liška, mravenci, kočky i ježci několik dní. Až jednoho dne ho našel mlsný mravenec Tonda. Když s tím nalezeným prstenem utíkal k vodníkovi, potkala ho princezna, a s tím, pro mravenečka těžkým prstenem, mu pomohla. Když se vodník a princezna uviděli, okamžitě se do sebe zamilovali. The End.
